Ahoj! Už se dříve stmívá a venku je mrazivo, takže se už jistě těšíte na námi slíbený rozhovor ze slunečného léta. Ano, bude! Asi taky uhodnete, s kým ten rozhovor bude, protože už tolik orienťáků nezbývá...je jich už jen pár...Prozradím, že ten s kým bude rozhovor, má děti a vyhrál medaili z mistrovství světa, tak už to víte, že? Ano, je to Marek Spilka.

Mám tu před sebou Marka Spilku. Chtěla bych Ti položit otázku, ty nyní reprezentuješ ČR v OB, ale předtím jsi byl ještě neslyšícím reprezentantem ve dvou jiných sportech. Mohl bys nám říci, v jakých sportech neslyšících jsi již reprezentoval, kromě současné OB? A pozradit nám v čem jsou tyto sporty rozdílné?
Reprezentoval jsem prvně fotbal, následně florbal a nyní orientační běh. Jak víte, fotbal a florbal jsou kolektivní sporty kdežto OB ne. V orientačním běhu je to jiné hlavně v tom, že závodíš sám za sebe v celém průběhu závodu. Když se moji kamarádi dozvěděli, že začínám běhat OB, tak hned naráželi na to, že mě to nebude bavit, že jsem spíše hráč či závodník do kolektivu. Ano, přiznávám, že já sám též jsem měl obavy, jak ten přechod z kolektivního sportu na individuální sport zvládnu. Teď si ale myslím, že to proběhlo celkem v pohodě. Asi i proto, že v OB jsou i týmové štafety, kde každý sice oběhne trať sám, ale předává štafetu druhému a společně se postarají o výsledek, takže v tom OB ta kolektivita přece jen je. 😊 Hlavní rozdíl je, že ve fotbale či florbale se můžeš v hned radovat, například při vstřelení gólu, a to opakovaně v průběhu zápasu. Kdežto u OB jen vyběhneš do lesa, kde si radováním při nalezení kontrol moc nemůžeš, protože se musíš opravdu plně soustředit na běh a na mapování. Teprve až doběhneš do cíle, tak se můžeš třeba zaradovat z výsledku nebo z pocitu, že jsi závod dobře zaběhl. Nebo i při získání cenné medaile ve štafetě. V tomhle já vidím ten rozdíl u OB oproti kolektivním sportům.

Jak vím, před dvěma lety jsi přešel na vegetariánskou stravu a to převážně kvůli OB. Můžeš nám k tomu něco říci? Vidíš nyní díky změně stravy nějaký přínos ve svém výkonu?
Po zhlédnutí dokumentu (The Game Hungers) o vegetariánské stravě, kde bylo zmíněno i to, že tento typ stravy pomáhá sportovcům s jejich výkonem, obzvláště u běhu, jsem si řekl, že to ze zvědavosti taky zkusím. Už to jsou sice dva roky od mé změny stravovacích návyků, ale nejsem si úplně jistý, zda mi to pomáhá při běhu. Možná ano. Měl jsem totiž v průběhu vegeteriánské stravy i 14 denní období, kdy jsem se vrátil k masu a znovu jsem ho jedl. A zaregistroval jsem, že jsem pak měl horší výkony v běhu, proto jsem tedy hned s masem přestal a až dodnes už jím jen bez masa.

Před nedávnem se Vám také narodil syn, zrovna v době, kdy jsi se rozhodl začít se víc věnovat orientačnímu běhu. Stíháš to všechno, i práci a mnoho dalších činností, které děláš? Nebo jak to celé časově zvládáš?
Začátek té velké radostné změny byl samozřejmě těžký :-). Hlavní bylo a stále je hlavní, společně s mojí manželkou Pavlínou řešit nutné a důležité povinnosti, snažit se sladit naše plány. To řešíme pořád. Jako co ona potřebuje udělat či co naopak já a řešíme to spolu v průběhu, ideálně s předstihem a jde nám to dobře. Třeba ty pravidelné běhy za domem to mám doma vyřešené tak, že běhám až k večeru. Jakmile se vrátím z práce, nejdříve si pohraju s dětmi, většinou s Alanem, někdy i s Anetkou, když si zažádá o mou pozornost. Náš Tonda je už větší a je tedy víc samostatnější. Až potom následuje můj hodinový běh, který mívám obden. Nyní už je to tak zaběhnuté, že to vše vpohodě stíhám.

To znamená, že máš v trénování OB plnou podporu od Pavlíny, že?
Ano, bez její podpory by to opravdu nešlo.

Takže ji patří velký dík, že?
Ano, určitě. Pokud se nám zadaří ta Deaflympiáda v Brazílii, tak ji pak musím moc poděkovat, za ten servis, třeba pozváním na večeři. 😊

Dobře, přejdeme dále. Můžeš nám říct, kdo je tvým vzorem v OB?
Tak u mě to bude Pepík Procházka. Za chvíli mu bude 50 let, a pořád velice dobře běhá OB. Nebo i Jarda Vondrouš. Oběma pánům dávám klobouk dolů za to, co ještě vše se svým tělem dokáží v takovém věku. To oni mi dodávají tu potřebnou motivaci a energii se pořádně věnovat OB. Samozřejmě, jakmile naběhám víc kiláků, tak i mé tělo o sobě dává vědět, objevují se různá zranění a bolesti. Musím tedy i víc naslouchat svému tělu, případně podle toho i pozměnit své tréninkové dávky. Takže když vezmeme v potaz pány Procházky a Vondrouše, tak je neskutečné, jak v takových letech ještě dokáží běhat bez větších zranění.

Třeba ještě ve tvých padesáti letech s tebou budeme mít podruhé rozhovor a zavzpomínáme si na náš, tento, současný první rozhovor. :D
Právě! Někdy i přemýšlím o tom, jak na tom budu, až mě bude 50 let. Zda nebudu chodit po čtyřech po tom věčném sportování.

Nene, negativní pohled na svou budoucnost si nech bokem. Dívej se na to pozitivně, třeba že sport člověku prospívá. Teď hodíme jiné téma. Určitě je STK OB důležité pro dobrý rozvoj OB pro neslyšící závodníky, že? Ty jsi jejím členem, tak by mě zajímalo, co všechno pro STK OB děláš?

Já jsem už předtím zastával post ve výboru florbalového sportu pro neslyšící a tam jsem zastával dokonce tu nejvyšší pozici, jako v našem OB jí má předsedkyně Anna Pangrácová. Mít STK ve sportu je určitě důležité, prostě bez STK by nic nebylo. Někdo se musí postarat o sérii závodů OB neslyšících a to jen s jedním člověkem vše nelze zvládnout zorganizovat. Je potřeba mít tým s více lidmi a ten tým musí taky někdo vést, dávat týmu týmu pokyny. A některé věci je potřeba řešit ve více lidech. Prostě STK OB je to první nahoře v hierarchii. Od STK se pak odvíjí vše ostatní pod ním a teprve pak se mohou úspěšně konat závody a podobně.

A potřebujete i pomoc od někoho mimo výbor STK nebo si postačíte sami vy, výbor STK?
Samozřejmě, že je vždy dobré, když se zapojují i lidé mimo STK. Naučí se takto i novým věcem, které pak mohou využít v budoucnu, hlavně v případě jejich zařazení do nového výboru STK. Nebo si prostě získají přehled o tom, že vést nějaký sport není žádná sranda.

Takže pokud by někdo z Vás chtěl nějak pomoci STK, můžete se klidně ozvat. Teď další otázka, Máro, pokud bys mohl vybrat nějaký stát, kde by ses zúčastnil závodů OB, který by to byl? 😊
Určitě bych vybral nějaký stát ze severu, jako ze Skandinávie, asi Finsko nebo Švédsko. Popravdě já jsem již ve Švédsku byl a na mapách jejich tenčí cesty, které byly jasněji namalované než nakonec vypadaly v reálu. Je tam větší vlhkost v lese, proto jsou jejich cesty víc zarostlé a jsou hůře vidět. Třeba tady v Česku jsou lesy spíše "suché" a menší cestičky v lese jsou pak jasněji vidět. Určitě bych se chtěl ještě někdy podívat opět na sever a poznat to tam víc.

Tak určitě jím jsou PŘÍRODA. RELAXACE. A třetí bych dal, že je to SPORT PRO RODINU. Mohou jej běhat, jak děti, tak i maminky či tatínkové.

Ještě, babičky a dědečkové.
Ano, v OB jsou kategorie i pro tyto starší věkové skupiny.

Perfektní, děkuji Ti za náš rozhovor.
Já taky.

Ahoj! Ahooj.

To bylo teda krásné počasí, rozhovor s Markem Spilkou již skončil a příště nás už čeká poslední rozhovor. Ne, věřím, že pár z vás nových už nakukuje a brzy se k nám přidáte a vyzkoušíte orieňták. My se tak budeme moci těšit na další a další rozhovory, tentokrát s vámi, viďte?! Ahoj ;)