Ahoj, dnes máme tu čest zde přivítat Jirku Jandu, zakladatele STK OB neslyšících pod hlavičkou ČSNS (českého svazu neslyšících sportovců) a lovce neslyšících talentů a neslyšících závodníků, kteří běhali orienťák zatím jen mezi slyšícími. Díky němu vznikl úplně první tým neslyšících orientačních běžců a postupně se rozvinul do současné podoby. Proto ho nyní vzpovídám nejen o těch začátcích.

Jiří Janda

5. místo v mužské štafetě na MS 2006 a ME 2012 v Maďarsku, trojnásobný mistr ČR, zakladatel STK OB
klub: I.PSKN Praha, 35 let v OB

Ahoj, děkuji, že sis našel čas na rozhovor a ráda bych začala otázkou, jestli bys nám pověděl více o tom, jak tě napadlo založit STK OB a jak se Ti vlastně povedlo najít neslyšící závodníky v OB? A taky nám prosím trochu povyprávěj o celé historii orientačním běhu neslyšících?

Vše začalo v roce 1981, kdy jsem běhal orienťák mezi slyšícími a žádný další neslyšící ho neběhal, tak se dlouhou dobu nic nedělo...I já jsem si pak dal dlouhou pauzu od orientačního běhu a během té doby jsem aktivně hrál volejbal, dělal atletiku - přespolní běh, ale stále mě to táhlo k orientačním běhu...O cca 10 let později, v roce 1992, jsem se dozvěděl, že mistrem Evropy v orientačním běhu neslyšících v Rusku, v Moskvě, se stal Čech Libor Hubáček! A udivovalo mě, že i po takovém úspěchu není u nás žádné uskupení neslyšících orientačních běžců...Ale i po této zprávě jsem se stejně dále zaměřoval na jiné sporty. I tak jsem nadále na orientační běh myslel a až do roku 1996, kdy jsem se zúčastnil valné hromady ČSNS, který v té době vedl p. Volejník. Povyprávěl jsem jim tam o tom velkém úspěchu neslyšícího Čecha, Libora Hubáčka, který orientační běh dělal aktivně společně se svými slyšícími příbuznými. Pan předseda Volejník mi dal volnou ruku, abych založil nějaký klub neslyšících orientačních běžců, tak jsem se domluvil v I.PSKN (I. Pražský sportovní klub neslyšících s předsedou Dvořákem) a tak vzniklo první uskupení orientačního běhu neslyšících. Ze začátku vzniku tohoto klubu jsem byl já jejím jediným členem :-). Potom jsme se přidali ke slyšícím a závodili jsme s nimi v pražském přeboru pod jménem KNP (Klub neslyšících Praha) a bavilo nás to se slyšícími. Naše základna se pomalu rozrostla o další členy, ale i tak průměrný počet neslyšících orientačních běžců se pohyboval na 3-4 členech. Málokdo měl takovou fyzičku a potřebné schopnosti k tomu, aby dělal orientační běh. Během té doby jsme se taky spojili s Liborem Hubáčkem a jezdili jsme spolu na různé závody v Čechách i na Moravě, odkud pocházel, a také jsme se společně zúčastnili 5ti denních závodů např. v Jičíně a v Novém Boru - a tam jsme úplně náhodou narazili na staršího nedoslýchavého pána, Jaroslava Vondrouše, který měl sluchadlo. On si nás všiml díky znakovému jazyku a my jeho. Domlouvali jsme se především písemně, protože on znakovku neuměl. Orientačnímu běhu se věnoval od mládí a po úspěšném testu audiogramu, jsme ho vzali do party a do reprezentace neslyšících v orientačním běhu. Oficiálně STK OB vlastně vznikl v roce 1997 včetně stanovení klubu a pravidel pro přijetí do klubu - např. minimální sluchová ztráta pro členství v klubu OB neslyšících - a vznikl přitom také reprezentační tým OB neslyšících s Josefem Procházkou. Poté jsme společně jako reprezentační tým vyrazili do Maďarska, na Mistrovství Evropy, Deaflympiády, skandinávské závody, klubové přebory, Baltický pohár a tak dále.

To znamená, že vlastně úplně náhodně jsi nacházel další neslyšící závodníky nebo jsi je nějak systematicky vyhledával ve slyšících oddílech?
Ano, snažil jsem se také přitáhnout další neslyšící známé a kamarády k orientačním běhu, ale většina z nich se s orientačním během vůbec nesetkala a bylo to pro ně až moc náročné. Nejvíce se nás sešlo na jedné turistické akci, které se zúčastnilo cca 55 neslyšících a tam si všichni vyzkoušeli orientační běh, ale bylo to pro ně těžké a tak se náš neslyšící klub dlouhá léta skládal poze ze 4 členů, kteří dlouho tvořili mužský reprezentační tým neslyšících orientačních běžců. Z žen u orientačního běhu neslyšících byly jen dvě, Marcela Klímová a paní Sýkorová, ale ani ty u toho dlouho nevydržely. A až o cca 10 let později se udělal další nábor a objevily se nové tváře, jako ty, Kamil Klíma a další a hezky jste se rozrostli. A já jsem už bohužel trošku starší, takže se OB už nevěnuji a nejsem tedy v centru dění OB neslyšících.

Děkuji za zajímavé střípky ze historie OB neslyšících. Pokud vím, nebyl jsi jen předseda a pořadatel akcí, ale taky jsi sám aktivně závodil OB. V jaké kategorii ti to šlo nejlépe?
Ano, a kromě předsednictví a pořádání akcí, jsem také dělal tlumočníka na mezinárodních akcích a závodech OB neslyšících, protože nikdo jiný z našeho týmu neuměl mezinárodní znakový systém. Tak jsem byl taky taková spojka v komunikaci. Z kategorií jsem měl nejradši middle, neboli krátká trať, protože u toho bývá rozmanitější terén, ale také mě bavil long (klasika). Sprint ani ne, protože tam to bylo hlavně o rychlosti a o rychlém rozhodování.

Nyní už nezávodíš ani netrénuješ OB, místo toho děláš jiný sport - jaký a proč?
Ano, orientační běh už aktivně s neslyšícími neběhám, už jsem přeci jen trochu starší a tu rychlost jako dříve již nemám. Ale dál se věnuji běhání, hlavně trailovému běhu. V mém okolí bydliště mám partu běžců, s kterými běhám a zúčastňuji se takových menších závodů. Ale orientační běh mám stále v srdci a třeba v autě mi na zpětném zrcátku stále visí malinký lampión OB kontroly. Někdy až budu mít čas a chuť, tak za Vámi na nějaké závody rád přijedu, i když už jsem trochu starší no...ale u sebe doma stále mám všechno vybavení na OB :-).

Určitě, rádi tě mezi sebou opět uvidíme a není důležité vyhrát, ale zúčastnit se a taky si takhle udržuješ zdraví. Teď ještě zpátky k OB, máš nějaké příhody koho/co jsi potkal v lese? Potkával jsi zvířata často?
Už jsem se v lese potkal s mnoha zvířaty - s jeleny, kanci, veverkami a s liškou, zajíci, ale nikdy se ke mně moc nepřiblížili. Zvířata se lidí bojí, tak většinou se leknou a rozutečou. Jen mám jednu vzpomínku na závod, kde jsme narazili na vosí hnízdo plné rozzuřených vos a mnozí závodníci včetně mě se rozutekli a byli potom diskvalifikováni. Závod dokonce musel být kvůli vosám přerušen, to je taková jedna příhoda.

No, zvířata se lidem vyhýbají a já si jich také nevšímám a soustředím se na mapu a na to, abych závod zvládl bez chyb a v dobrém čase :-).

To je pravda a teď mám na tebe poslední otázku - co tě napadne, když se řekne OB? Tři slova, prosím.
No, první slovo bude poklad, orientační běh je jako honba za pokladem - běžíš do cíle a cestou sbíráš poklady (kontroly) :-), potom další dvě zbývající slova jsou les a kameny. Na kameny mám vzpomínku ze závodů poblíž Jičína, kde bylo skalní město v lese a jedna kontrola byla úplně nahoře na vrcholku nad skalní soutěskou. Na ni se muselo "vyšplhat"- skrz skalní skulinkou, kde jsem nohy opřel o skalní stěny a pomocí opírání o nich jsem vylezl nahoru ke kontrole a potom stejným způsobem zase dolů. To bylo zajímavé.

Ahoj!

Věřím, že i Vás Jandovo povídání o OB zaujalo a zjistili jste, jak to vše začalo. Příště se můžete těšit na rozhovor se mladým sportovcem, kterého zpovídáme také ohledně jídelníčku a dozvíme se jestli určitý typ stravování má vliv na sportovní výkonnost. Těším se příště opět na viděnou!