Neřízená rusovláska
V dnešním rozhovoru přivítáme Anču Formánkovou, nejmladší členku našeho reprezentačního týmu OB neslyšících. I když je pouze krátkou dobu v našem světě, má přesto bohaté zkušenosti ze světa OB, které s námi může podělit. Tak pojďme z ní vytáhnout ty její zajímavosti/tipy k OB. Anča se nedávno začala učit i český znakový jazyk (čzj) a projevila chuť i odvahu zodpovědět na dotazy v čzj. Může se stát, že jí budete místy hůře rozumět, nebojte se napsat komentář a zeptat se. Anča Vám určitě ráda odpoví, jak to myslela. Popřípadě si můžete i přečíst titulky, které k jejímu rozhovoru přidáme.
Anna Formánková
1. místo na ME 2016 juniorů v klasické trati, 2. místo na ME 2016 juniorů na krátké trati, 3. místo v ženské štafetě na ME 2016, 3. místo ve smíšené a ženské štafetě na MS 2019
pětinásobná mistryně ČR
klub: SK Olympia Praha SPS / OB Říčany, 7 let v OB
Ančo, co tě motivuje, abys OB dál běhala?
Na OB se mi nejvíce líbí to, že každý běh je nový zážitek. Na
atletice člověk pořád běhá dokola, ale v lese je to pokaždé nové
dobrodružství. V OB může člověk celý život běhat v jednom lese a stejně
to vždy bude něco nového.
Neběháš jen OB, ale děláš i jiný sport, jaký a proč? Jak ho kombinuješ s OB?
Ano, hraji ještě rugby. Už skoro 4 roky. Rugby je takový
rodinný sport. Hraju ho já plus moji 2 bráchové. Rugby a OB jsou dva
rozdílné sporty, jeden je individuální, druhý je týmový. Ale v obou dvou
je potřeba mít dobrou kondičku a poctivě trénovat, takže ve výsledku
mám vlastně dvakrát tolik tréninku :D
Co jsi u OB ztratila a našla?
U OB jsem ztratila takových věcí. Ať už se jedná o čipy nebo buzoly (i když pořád běhám se svojí první buzolou! Už sedm let!). Ztratila jsem také cestu, nebo dokonce i sebe (v lese) :D Ale na druhou stranu jsem našla také mnoho věcí. Našla jsem koníček na celý život. Našla jsem spoustu nových kamarádů. Zažila jsem vtipné věci, občas I věci strašidelné. Byla jsem na místech kam bych se jinak nedostala (třeba v Turecku na Deaflympiádě, nebo ve Švédsku na ME).
Tys kdysi trénovala i v zahraničím klubu OB, můžeš nám říct něco o tom, jak vypadal jejich trénink OB? Nějaké tipy pro ostatní, kteří plánují absolvovat nebo budou mít delší pobyt v zahraničí?
Už 5let (!) zpátky jsem na rok studovala v Dánsku. A i v Dánsku jsem poctivě pokračovala s běháním OB. Běhala jsem zde za dánský klub OK Gorm. A bylo to... jiné než v Česku. Dánsko je velmi placaté. Pamatuji si svůj první závod v Dánsku. Běžela jsem v ženské kategorii a bála jsem se. Mapa vypadala složitě. Ale jakmile jsem byla v lese, zjistila jsem, že je to velmi jednoduché. V Dánsku nemají žádné kopečky, takže všechny kontroly byly skvěle vidět. Dokonce jsem doběhla jako první.
Jediná rada která mne napadá je jedině: nebojte se toho. Je to jako jedno velké dobrodružství! 😊
Jaké tipy či vychytávky pro trénink máš?
Nevím jestli mám nějaké vychytávky :D Rozhodně doporučuji co nejvíce běhat s mapou, nebo obecně mapu používat co nejvíce. Třeba když jdete na výlet, tak koukat do mapy - člověk se tím hodně učí.
Taky bych doporučila najít si nějakou skupinku kamarádů. Člověk pak není sám a může po závodě, nebo tréninku, porovnávat postupy a výsledky. Nebo se poradit.
Jaký typ mapy máš nejradši?
Nejradši mám mapy v lese. Moc se mi nelíbí mapy sprintu - chybí mi tam zelená 😊 Nebo se mi ještě líbí historické mapy. Teď jsem si vzpomněla že jsem jednou nebo dvakrát na tréninku běžela podle map z 18. století!
V čem jsi dobrá?
Ráda běhám dlouhé tratě. Mám docela dobrou výdrž. Naopak mi nejde sprintování. Taky mám velké štěstí na hledání kontrol. Kolikrát se mi stane, že zabloudím ale kontrola se objeví hned u mě :D
Co tě napadne, když se řekne OB? Tři slova, prosím.
Les, kontrola, zábava.
Ančo, moc děkuji za Tvou odvahu se čzj a že jsi nám prozradila svá tajemství :-) Věřím, že to bylo přínosné i pro Vás a příště se můžete těšit na rozhovor s posledním OB běžcem ze starší skupiny čtyř mužů, který se dokonce stal mistrem Evropy v 1992 a možná nám poradí, čím doplňovat jídelníček sportovce a jak trénovat.