Ahoj všichni, jak již víte, dnes přivítáme mistra Evropy z roku 1992. To je už celkem dávno, že? A kdo jím může být? Ano, je jím Libor Hubáček. Libor kvůli věku a hlavně zdravotním problémům s kolenem již není aktivním sportovcem, ale i tak určitě nám má co říct, pojďme ho rozpovídat.

Libor Hubáček

klub: SK SKIVELO Olomouc (předtím TJ Slovan Zlín) / TJ Slovan Luhačovice, 33 let v OB

Ano, nejlépe mi šel sprint, to je velmi rychlá disciplína, je o přesnosti a je potřeba po celou dobu mít velmi vysokou koncentraci, aby v rychlosti běžec byl schopen běžet ideální postup přímo k těm správným kontrolám. Běží se v parku nebo v městě a je potřeba velmi rychle přemýšlet a orientovat se. Je to celé velmi rychlé a každá sekunda tě může stát místo. I čtyři sekundy může být velká ztráta. Musí se prostě běžet rychle a přesně.

Krátká, ta je o něčem jiném, běží se v nádherném lesnatém terénu plném adrenalinu. Stejně jako u sprintu, i tady se musí při orientaci v lese velmi dobře přemýšlet, běžet přesně. V krátké trati jsou kontroly stále postavené spíše blíže k sobě. Je to fakt vynikající disciplína, mám ji rád.

Klasika je dlouhá trať a je spíše o přemýšlení postupu a o technice běhu přes terén tak, aby to nohy po celou dobu vydržely. Je to fakt o technice, opatrně.

Ještě máme štafetové disciplíny, ty jsem moc neběhal, asi jen dvakrát se slyšícími běžci. To už častěji jsem se jich účastnil s mými reprezentačními parťáky, s Pepou a Jardou a šlo nám to.

Chci vám ještě povědět jeden příběh, a to že jsem se jednou zúčastnil ultradlouhého závodě který měl přibližně 30 kilometrů a asi 50 kontrol, ale už si to přesně nepamatuji. Opravdu to bylo náročné a moc dlouhé, úplně jsem se vyždímal a nezbyla mi vůbec žádná energie. Nicméně jsem zabojoval, hodně jsem během závodu pil a nakonec jsem doběhl do cíle. Nevzdal jsem to a do cíle jsem dorazil, sice jsem skončil ve výsledcích mezi dolními závodníky, ale bylo to přeci jen přes 30 kilometrů, tak jsem byl opravdu rád. Shromaždiště bylo u Nového města na Moravě ve Vlachovicích a je tam nádherná příroda. Na takhle dlouhém závodě jsem byl jen jednou - poprvé a naposled :-).

Když jsi byl mladým sportovcem, dodržoval jsi nějaký jídelníček nebo jsi doplňoval svou stravu vitamínovými doplňky či nějakou specialitou? Popřípadě máš nějaké tipy či doporučení k jídelníčku sportovce?
Ráno jsem snídal ovesné vločky s mlékem a s banánem či pomerančem nebo jsem to střídal s tvarohem či jogurtem. Samozřejmě jsem bral pravidelně i vitamín C a ano dodržoval jsem minimálně časový režim jídla a spánku, abych byl v dobré kondici.

Mohl bys nám, jako mistr Evropy '92 prozradit, jaký byl Tvůj trénink či bys nám dal nějaké tipy k lepšímu výkonu v OB?
Když jsem byl mladý, tak jsem měl za vzor své dva bratry, kteří byli skoro každý víkend mimo domov někde na závodech orientačního běhu a umisťovali se na předních příčkách mezi prvními. Byli i mistři České republiky a mě se jejich zážitky a vyprávění o závodech natolik zalíbilo že jsem je poprosil, že bych se to chtěl taky naučit. Bratři se mě ujali a zaučovali mě. Začal jsem v patnácti a asi v osmnácti jsem se vše naučil a měl to i v hlavě. Trénovalo se hodně, měl jsem každý den nějaký trénink, kromě čtvrtka, to byl můj volný den pro regeneraci. Také jsem se stal členem slyšícího klubu v Luhačovicích a zpočátku jsem byl ve výsledkové listině dole, ale postupně jsem se s mapou sžil a byl jsem lepší a lepší a výsledkově jsem postupně vylezl až nahoru mezi první. Závodilo se každou sobotu a sem tam i nějakou neděli na různých místech na Moravě i v Česku. Měl jsem úplně plný kalendář závodů během víkendů. Pak mě začali zaučovat i reprezentanti, i jim děkuji. Pak jsem jednoho dne mluvil s Otou Panským v Olomouci a když zjistil, že jsem orientační běžec, a celkem dobrý, tak mi rychle zařídil možnost se zúčastnit mistrovství Evropy v Moskvě. Povedlo se mu z Česka vyslat alespoň jednoho běžce, mě, a za to mu moc děkuji. Do Moskvy jsem si s sebou vzal i trenéra, Ota Panský s tím totiž souhlasil. Trenérem byl můj bratr, a tak jsme spolu jeli do Moskvy. Bratr mě tam před závodem varoval před různými nástrahami, které mě mohly během závodu potkat a říkal mi, ať jsem opatrný a povedlo se to. Měli jsme z prvního místa v krátké trati velkou radost. Poté jsem běžel klasiku a bratr mi opět radil a říkal na co si mám dávat pozor a že je to celkem problémová trať. Zapamatoval jsem si jeho rady a zabojoval jsem. Snažil jsem být přesný, ale i tak jsem měl smůlu a jednu kontrolu jsem minul a ztratil jsem asi minutu a půl. Už jen tato ztráta mě to posunula až na šesté místo. Nebýt té chyby, mohl jsem být třetí. Mohl jsem, ale smůla, nepovedlo se mi to. Nevadí, do cíle jsem i tak doběhl s hezkým umístěním.

Co tě napadne, když se řekne OB? Tři slova, prosím.
Nejvíce se mi líbí shromaždiště, kde se všichni sejdeme a je cítit závodní atmosféra a jsme na čerstvém vzduchu a všude je zeleno. Nádherná příroda kolem nás - když jdete do lesa na start závodu, tak se cestou rozhlédněte kolem sebe, jak je vše různorodě zelené, ba i suché lesy jsou pěkné a zajímavé, podívejte se na ten krásný terén kolem sebe a budete mít dobrou náladu. Je to pastva pro Vaše oči. Když jsem byl mladý závodník, tak jsem se prodíral i zeleným houštím, kopcovitým terénem, přemýšlel jsem nad orientací a fakt jsem si to užíval. Parádní adrenalin to byl, fakt suprový zážitky jsem měl z OB, děkuji.

Děkujeme Liborovi Hubáčkovi za jeho vzpomínání na mladá léta a přeji mu pevné zdraví do dalších let. Doufám, že jste se v něm viděli a můžeme tedy očekávat dalšího mistra v příštích letech :-). Na příště se zas můžeme těšit na nováčka, který naopak může mít blíže k některým z nás a poví nám, co by si přál od fanoušků. Ahoj!