Josef Procházka

stříbrný a bronzový medailista ve štafetě na MS 2019 v Olomouci a 20násobný mistr Česka, vítěz Českého poháru neslyšících 2020

klub: SK SKIVELO Olomouc / KOB Konice, 43 let v OB

Jsi jedním z nejzkušenějších neslyšících běžců OB a pro mě a jistě i další členy je obdivuhodné, že jsi setrval u OB tak dlouho. K tomu jsi ještě v reprezentačním týmu neslyšících a máš stále co ukazovat nám mladším. Zajímalo by mě, jak trénuješ a udržuješ se výkonným i v pokročilejším věku? Co je Tvým tajemstvím?

A víš, že jsem nad tím takhle ještě nepřemýšlel? Asi mám ten sport rád a zranění se mi vyhýbají. Vždy jsem se snažil trénovat tak, abych nešel "přes závit", to je pak tělo náchylnější ke zraněním. Mým základem je pravidelný trénink. V pokročilejším věku už běhám jen na pocit. To ale neznamená, že jsou všechny běhy na pohodu.

Nejen v slyšícím klubu, ale i v neslyšící reprezentaci a co považuješ za svůj největší OB úspěch?

Já ještě tak nebilancuji. Asi největším úspěchem je to, že mě to, i díky lidem okolo, neustále baví. Jsem rád, že se mi podařilo rozjet novou generaci OB neslyšících, i když jsem poslední dobou spíš jako poradce.

Podělíš se s námi o nějakou vtipnou historku nebo zajímavý střípek z Tvého dlouhého OB života?

No možná by někoho potěšilo, že jsem zakopl o klacek a spadl jako pytel brambor :D. Těch historek je spousta, vybaví se mi třeba jedna z štafet nedaleko Hradce Králové, tenkrát jsem rozbíhal a závod se mi mimořádně povedl. Můj bratranec, kterému jsem předával štafetu, mě tak brzo nečekal a vyběhl do lesa ve slunečních brýlích. Ještě, že naštěstí pod nimi měl nasazené čočky.

Myslím si, že jsi zatím z nás jediný, kdo má zkušenosti i s mapováním OB tratě na tréninky nebo na závody. Kde ses to naučil a co je při tvorbě tratí potřeba znát?

Naučil jsem se to v slyšícím oddíle. Pořádali jsme závody a protože jsme relativně malý oddíl, tak jsme mapy dělali svépomocí. Hodně mi to jako závodníkovi pomáhá, dokážu se lépe vcítit do role stavitele a mapaře. Myslím si, že každý orienťák by měl alespoň jednou zkusit postavit tratě. Na neorganizované tréninky k tomu není třeba žádné školení, na oficiální závody už člověk musí mít licenci. Při tvorbě je třeba se vyvarovat některých zbytečných chybek jako jsou jednoduché nebo příliš náročné postupy a hlavně je třeba si pohlídat okolí kontrol.

Mohu se vrátit tedy na začátek Tvých let v OB a dozvědět se, jak ses do světa OB dostal a co Tě v něm těší?

Svůj první závod jsem absolvoval v doprovodu rodičů, když mi bylo 6 let. Shodou okolností to bylo zrovna v Konici. Když jsem začal ve škole chodit do družiny, tak tehdejší "soudružka vychovatelka" založila oddíl jisker a pionýra se zaměřením na OB. Jmenovali jsme se Vrabčáci. Asi jsem se se sportem fakt trefil, orienťák je svým způsobem i styl života.

Co bys doporučil současným běžcům, kteří by měli zájem se dostat do reprezentace OB neslyšících?

Tak hlavně bych doporučil to, ať se nesnaží za každou cenu dostat do reprezentace. Ale určitě je třeba jezdit na závody a na mapové tréninky. Také doporučuji členství ve slyšícím klubu, kde organizují tréninky a soustředění, a kde máte třeba i možnost si zaběhnout štafetu.

Jakou budoucnost bys přál skupině OB neslyšících?

Osobně bych byl rád, abychom byli stále skvělá parta než abychom byli individuality. Pokud proběhne příští rok Deaflympiáda v Brazílii, tak to bude můj poslední závod v reprezentaci. A já doufám, že i potom budu jezdit rád na OB závody neslyšících.

Co tě napadne, jaká tři slova, když se řekne OB?

Shromaždiště, kufr a mapa.